Tomík na cestách | Jak sis užil svůj dnešní sváteční den Tomíku?
2092
post-template-default,single,single-post,postid-2092,single-format-standard,eltd-core-1.0.3,ajax_fade,page_not_loaded,,borderland-ver-1.13, vertical_menu_with_scroll,smooth_scroll,paspartu_enabled,paspartu_on_top_fixed,paspartu_on_bottom_fixed,wpb-js-composer js-comp-ver-5.4.5,vc_responsive

Jak sis užil svůj dnešní sváteční den Tomíku?

Jak sis užil svůj dnešní sváteční den Tomíku?

Milé že se ptáš. Nejprve mi vypnul motor a tak koukám, koukám a ona se sekla klíková hřídel. Nic vážného… všichni víme, že jde o běžnou věc. Naštěstí mě po celou dobu cesty doprovází zkušený automechanik, kuchař i hostesky a já to tak nemusím řešit pozdě večer v Indii někde mezi ničím a něčím.

 

Ještě že těch 500kg vážící Žihadlo můžu lehce odtáhnout pomocí něčí motorky klidně 100 km daleko do nejbližšího města, kde je opravna a pojedeme klidně přes večer, protože to je podle mého odtahovače co má skútr nejlepší nápad a taky bezpečný. Naštěstí jsem potkal takové hodné Indy, úplné zlatíčka, kterým se podařilo ulomit kus pístu i kroužky, když se snažili pomoct. To je ale v pohodě, protože oni jsou děsně rozumní tady všichni a vůbec nemáchají rukama, jakože to nevadí a mám se uklidnit. Uff… ještě že vědí, jak mě uklidnit.
Navíc jsem dostal od nich čaj, takže vlastně v poho. Jejich otázka „S čím ještě můžu pomoct?“ je úplně mimo všeho chápání a já si z toho ublinkl.

 

Oprava podle mechanika, co dělá i podkovy pro koně, potrvá prý jeden den až 4 týdny, takže se mám podle toho zařídit a to nevadí, že mi končí vízum za 3 týdny a loď do Íránu tedy nestihnu. Však prý můžu klidně zůstat u nich na dvorku ve stanu ale jen jeden den, pak zas můžu jet ale to už zapomněli, že nemám jak odjet. Je taky super, že zavolali své kamarády, rodiny, blízké, starostu i místní četníky a vlastně všechny okolo, aby se zeptali každý zvlášť a hezky v řadě za sebou odkud sem, kolik mám dětí a žen, protože já na tyhle otázky vůbec neodpovídám 100krat denně a vyloženě o ně prosím. Udělat si ještě nejlépe s každým selfíčko a slíbit, že budeme kamarádi na Facebooku po zbytek života. Aby toho nebylo málo, tak mi tyhle zlatíčka našli hotel asi za 3 tisíce korun na noc a rádi by tam šli se mnou, prej za to, že jsem dostal od nich čaj.

 

Jestli někdy dojedu domů, tak buď jako šílenec, úplný magor a nebo naprosto uklidněný člověk, kterého nic nerozháže.

 



Pro zlepšování funkce webu používáme cookies.      
Rozumím