Posted on

Výstup na Golem Korab

CO KDE JAK

Golem Korab (Česky Velký Korab) je s výškou 2764 metrů nad mořem nejvyšší horou Severní Makedonie a Albánie zároveň. Tato hora, vhodná pro začátečníky, leží tedy na samotné hranici těchto dvou států a výstup na jeho vrchol je tak možný z obou stran. Naše první kroky v září v roce 2019 na onen vrchol začali v Severní Makedonii z hraničního přechodu Strezimir v národní parku Mavrovo.

Píšu „Severní Makedonie“, protože původní název státu „Makedonie“, který máme všichni zafixovaní a učili se tak ve škole, už neplatí. Je to z toho důvodu, že vláda Makedonie by se ráda stal členem EU, ale protože název „Makedonie“ patří Řecku, nebo si ho aspoň nárokuje (severní část Řecka se právě Makedonie jmenuje), tak od Řeků nedostanou zelenou, dokud si název nezmění. To se taky stalo v únoru roku 2019, ale místním to nejde přes pusu a raději používají původní název.

KUDY VEDE CESTIČKA

Cesta z letiště trvala méně než tři hodiny a poslední 15 km ke startovacímu místu a zároveň k hraničnímu přechodu Strezimir se dostanete po hrozné polní cestě, kterou projedete buď offroadem, nebo autem z půjčovny.

Na celnici, dá-li se tak nazvat, nikdo nebyl, kdo by nám otiskl razítko do pasu, tak jsme šli bez něj a třeba nás zastřelí cestou. Pohraničáky ale můžete prý potkat i cestou, a proto si aspoň tu občanku s sebou vezměte. Ono totiž ještě do roku 2009 tady byla uzavřená zóna a nikdo do ní nesměl nebo aspoň s armádním doprovodem. To díky mnoha nášlapným minám, které tam zůstali z dob Jugoslávské války. Turista je však už neobjeví, tak se nemusíte bát, že vyletíte do vzduchu. Případně minu nedobrovolně zneškodní nějaká ovce, kterých tam potkáte desítky.

Už u hraničního přechodu mě zamrzelo, že jsme u celní budovy nenocovali, protože se nachází úplně opuštěna, obklopena lesy a je tu i místo na táborák a stříška. Hned za budovou hraniční stráže se dostáváte do lesa, ve kterém mě překvapilo značení stezky v červenobílé barvě na každém stromě či šutru. Na Balkánu totiž neumí značit turistické stezky. Většinou tady potkáte desku se šipkou na všechny strany, zaházenou listím, psanou v azbuce, že tímto směrem něco někam vede, a jak asi dlouho to asi trvat bude. Tady jsem byl překvapen značením podobnému našemu a je dost možný, že tuto cestu označili našinci, jelikož právě Čechy bývá hora nejvíce navštěvována.

Jen co projdete lesíkem, otevře planina a pohled na velký zelený vrchol přímo před nosem. To však není onen vrchol a celou cestu se budete držet spíš vlevo na jihozápad. Vyznačenou stezkou potkáváme potůček, z kterého pijeme. Je ale potřeba si vzít vodu vlastní. Další potůčky jsme potkali už vyschlé a mít žízeň v horách je poslední co chcete. O kousek kroků dál, stojí už jistě pár desítky let stará salaš, poskládaná ze všeho možného i nemožného s hlídacím koutem u brány. Zřejmě obydlí nějakého pastevce nebo právě toho naparujícího kohouta.

Po vyšlapané cestičce, přes pastviny, nám doprovod dělá už jen turistické značení, které potkáte každých deset metrů a zelené kopečky vynořující se při každém kroku vzhůru. Výhledy kolem jsou dech beroucí a připomínat můžou Rumunské nebo Ukrajinské kopce a opravdu co krok, to se otáčíte kolem sebe a necháváte se unést krásou zelených kopečků národního parku Mavrovo obklopenými kolem vás. Díky té kráse se vám vykouzlí úsměv na tváři a další kroky vzhůru vás dělá už veselejšími. Brzo nás vystrašil ovčácký pes, který střežil obří stádo ovcí. Dvě písknutí pastevce však zlého psa zahnalo pryč ještě dřív, než začal na nás štěkat. Tyhle psy po východě potkávám často a vždy se zmůžou jen na štěkot. Mají za úkol vás zastrašit a zahnat, nikoliv rozsekat na kusy, takže není se čeho bát a většinou pastevec zakročí pokud zrovna nespí. Přesto mějte u sebe vždy nějakou hůl už jen pro ten pocit bezpečí.

JAK DLOUHO A NÁROČNOST

Kvůli večerními odletu jsme museli kopec spěšně ztrestat, tedy vyjít. Na samotný vrchol jsme se dostati tedy za 3 hodiny a 15 minut a měli pouhé 3 přestávky po 5 až 10 minutách, občerstveni cukrem v podobě datlů, ale taky místním salámem a paštikou (jak jinak). Pro příjemnější cestu bych však volil klidnější chůzi a za 5 až 6 hodin se na vrchol dostanete úplně v pohodě s prstem v nose. Jedná se totiž o trek pro začátečníky, s mírným vstoupání, a dokonce občas jdete i z kopečka nebo po delší rovince. Přesto ale vyjdete 1600 výškových metrů a celkem 20 km s cestou i zpět po stejné cestě.

Poslední kroky jsou strmější a na dechu jde už mírně znát nadmořská výška, ale jak jsme se blížili k samotnému vrcholu, tak jsme samou radostí běželi a odměnou nám byl neskutečně malebný pohled na hory kolem. Vidíte do Albánie i do nedalekého Kosova. Na vrcholu si člověk si až říká, jak je ten svět nádherný a celá námaha stála sakra za to. Nabití energii a posilněni životem pelášíme hltáme poslední emoce a pelášíme zase dolů.

Cesta zpět byla rychlá a za 2 a půl hodiny jsme byli dole u hraničního přechodu, tedy u našeho půjčeného auta. Za celou dobu jsme potkali jednoho pastevce a čtyři Belgičany, kteří kempovali kousek pod vrcholem. Davy turistů jako v Tatrách tu tedy nečekejte a touhle divočinou nám byl doprovod jen občas silný horský vánek, paprsky končícího léta a nekonečné ticho.

ZÁVĚR

Vyjděte v brzkých hodinách, ať jste brzo dole a nezastihne vás špatné počasí, které se na horách mění spíše v odpoledních hodinách. Nečekaný déšť, případně sníh, vám může výstup na vrchol zhatit. Naštěstí na nás jen pár kapek spadlo a já to můžu řadit za jeden z nejpříjemnějších výšlapů, co jsem doposud měl možnost zkusit. Klidné místo bez turistů a telefonního signálu, vám v dnešním digitálním světě dává až pocit dobrodružného výšlapu, přesto jste kousek od civilizace a když se vydáte mimo značení. Můžete se těžko zorientovat a snadno tak zabloudit. Sebou berte opalovací krém a bundu, protože stín tu nenajdete a na hřebenu silně fouká. Jako celodenní výlet ideál pro každého. Fyzickou námahu tu tedy nečekejte a s klidným krokem se dostanete na samý vrchol. Případně si někde v zákoutí pod vrcholem postavte stan, v kterém přečkáte noc a ráno si vychutnejte kafíčko s výhledem na probouzející se kopce Severní Makedonie. Jistě to bude milý zážitek na celý život. Určitě jsem tu nebyl naposledy a příště bych zkusil výstup z Albánské strany.

  • Cesta z ČR /SK: Letecky s Wizzair z Bratislavy do Skopje
  • Celková doba výšlapu: 7 – 8 hodin
  • Délka: 20 km tam i zpět
  • Výška: 2764 metrů nad mořem
  • Převýšení: 1600 m
  • Kdy vyrazit: červen až září ideál
  • Obtížnost: Pro začátečníky
  • Vybavení: Obvyklé věci na pěší turistiku, tj. hole, dobrý pevný boty, bunda (hodí se opalovací krém, sluneční brýle a 2 až 4 hostesky pro zpestření)
  • Pozor: Žijí tam medvědi a vlci ale spíš je nepotkáte.