Posted on

Pozdrav Íránu

Takže jaký je plán v Íránu?

Do města Šíraz mi mají přijít náhradní díly z Thajska a než dorazí, snad už v pondělí a jestli vůbec, tak se do té doby tady potuluji kolem a poznávám krásy této nádherné země. Průvodce mi dělá Mohamed a jeho žena. Jak mi díly dorazí, tak vyrazím stopem nějakých 500 km na jihovýchod do přístavu Bandar Abbás, kde má zrovna příplout loď s tuktukem. Ve městě mám za úkol najít si dílnu a schopného mechanika, který mi pomůže dát Žihadlo dokupy s novýma dílama. Modlím se však, aby tuktuk vůbec příplul a snad mi ho vůbec dají. Komunikace s Indy je stále problematická a nejsou schopni mi říct ani to, kdy loď přípluje. Zkrátka tu není pořád nic jistého a ještě mě čeká velký kus práce, tak držte dál palce.

 

Mohamed mě provází jeho krajinou už třetí den. Navštívili jsme jeho rodiče, příbuzné, kamarády, starostu, babičky, dědečky, pastevce, kozy a hromadu děti…

 

Íránci jsou velice zdvořilí a můžeme se toho od nich hodně naučit, např. i to, jak je pro ně důležité být dobrý člověk, který umí pohostit druhé a rozdělit se. V každém domě se o mě starají jako o krále, protože to zkrátka berou jako slušnost a přirozenost postarat se o hosta. Íránci jsou po světě známí svou pohostinností a moc dobře to vědí a tuhle pověst si chtějí udržet a jde to hodně znát.

 

Důležité taky vědět, že se jedná o Írán nikoliv o Irák. Jsou to dvě rozdílné země a každá s jinou historii. Běžná chyba, a tak dostávám zprávy od lidí co mě sledují, ať si dám tady pozor na teroristy… Ve skutečnosti se tady cítím více než bezpečně.