Posted on

Opět ztracen v Myanmaru…….

Miluji když s tuktukem zabloudím do neznáma, do těch nejvíce zapadlých koutů a díky bohu, těch koutů v Myanmaru je stále dost.

Potkáte tam místní lidi, kteří darují úsměv prostě jen tak z radosti, z potěšení. V dnešním spěchu je takový “ten pravý” úsměv vzácnost. Už jak viděli tuktuk nebo blbečka v něm, tak nasadili úžasný úsměv od ucha k uchu a občas přidali mávání a já jim to vždy s radostí oplatil. Pokaždé mi to zlepšilo náročný den strávený v Žihadle. Přitom oni tam celý den, v tom úmorném vedru a prachu rozbíjí kladivem kameny, které kus od kus skládají vedle sebe a staví tak novou silnici. Hodně často tam vidíte pracovat i dívky. Dívky mnohdy opravdu nádherné!

 

Když jsem dnes projížděl další skupinkou, pracující na na nové silnici, tak jsem tentokrát musel v tom spěchu zastavit. Předem jsem měl nakoupené sladkosti pro děcka, pivka pro dospěláky, různé sušenky a tak. Udělalo jim to ohromnou radost a bylo hezký pozorovat jak se usmívají a malej už se hned cpal oplatkem 😃

 

Škoda, že nikdo neuměl po našem nebo anglicky ale úsměvem se člověk stejně dorozumí všude. Je to přece to nejkrásnější co můžeme darovat