Posted on

19 dní společné cesty jsou za námi!

Co všechno jsme tedy společně zvládli?

 

– projét s tuktukem a motorkou část Nepálu a Indie.

– vylézt do 4 tisíc a mrknout na osmitisícovky.

– posrat se (Teda jen jeden z nás)

– vypít 4 litry slivovice. Šlo to rychle.

– a pár lahví místního rumu. Taky to šlo rychle.

– sníst ohromné množství uzenin z domova.

– ještě větší množství sýrů (o to jsme se rád postaral já do dvou dnů).

– neumrznout.

– nenabourat.

– nesrazit krávu.

– nepohádat se.

– ožrat se.

– zocelit se.

– ještě se ožrat.

– zničit a zas opravit Žihadlo.

– stihli jsme návštěvu Káthmándú, národního parku Chitwan a posvátného města Varanasi.

– nezbláznili se z Indů.

– plout na lodičce po řece Ganga.

– viděli pálení mrtvol.

– nepustili mě přes hranice.

– letět dvakrát letadlem (teda jenom já)

– utíkali jsme před slonem.

– viděli na deset metrů nosorožce…

 

Je toho však mnohem více ale hlavně, že jsme to ve zdraví, až na to posrání, všichni zvládli a zůstanou opravdu silné vzpomínky a naše přátelství to jedině upevnilo.

 

Teď už jsou kluci na cestě domů letadlem a mě čeká ještě nějakých pár tisíc kilometrů stejným směrem akorát po zemi s Žihadlem. Cesta to bude ještě dlouhá a těžká ale o to více se těším, až vám ten tuktuk ukážu.

 

Díky borci! Bylo to skvělý! Brzo na viděnou!