Tomík na cestách | Tak já teda jedu jo.
2213
post-template-default,single,single-post,postid-2213,single-format-standard,eltd-core-1.0.3,ajax_fade,page_not_loaded,,borderland-ver-1.13, vertical_menu_with_scroll,smooth_scroll,paspartu_enabled,paspartu_on_top_fixed,paspartu_on_bottom_fixed,wpb-js-composer js-comp-ver-5.4.5,vc_responsive

Tak já teda jedu jo.

Tak já teda jedu jo.

Pokračuji teda domů s tuktukem napříč Íránem jo. Z města Bandar Abbas do Turecka a dál domů.

 

 

Víte, mám z toho trochu strach a taky mám takové to příjemné mravenčení v břiše co se vše může zlého stát a jaký to bude adrenalin ale spíš to mravenčení značí jen nějaký superprůjem.

 

 

Ale jinak největší problém není zmiňovaná vidlice, která už nepruží a tudíž je to o trošku debilnější ale jistě víte, že největším problémem je samotný 35 let starý tuktuk a jeho idiotský řidič s průjmem. Navíc se mi ještě nepodařilo jet takovou velkou vzdálenost bez poruchy. Cesta přes Írán je totiž dlouhá 2000 km a jede se skrz rozpálenou poušť. Vyrážím tedy až teď k večeru, kdy není totální horko (přes den je tu i 40° ve stínu), a proto bych rád jel přes celou noc. Města jsou tu od sebe vzdálená 300 a víc km, a tak případný servis by byl náročný tady najít nebo vozidlo někam odtáhnout a nebo večer mě může sníst divoká kobylka. Já totiž vůbec netuším co se může stát ale to je na tom to krásné. Mimochodem nevíte jaká je momentální situace s kobylkama v Íránu?

 

 

Jednoduše to celé není prdel vozit japonského veterána po Íránu ale kdo nic nezkusí, nic nezkazí. Tak to jdu teda zkusit! .

 

 

Ps. To načesané háro značí plameny mého odhodlání a mnoho motorového oleje ve vlasech.

 

 

Pss. Ti co si objednali trička „Tomík na cestách TO DÁM“, tak je konečně dostanete už příští týden! Omlouvám se za zdržení 🙏

 

 

Psss. Kdo by taky rád ještě tričko, tak mi rychle pište, dokud jsem na signále. Díky a já teda fakticky už jedu! Držte palce a díky že jste u toho se mnou.

 



Pro zlepšování funkce webu používáme cookies.      
Rozumím