Tomík na cestách | Opět ztracen v Myanmaru…….
1956
post-template-default,single,single-post,postid-1956,single-format-standard,eltd-core-1.0.3,ajax_fade,page_not_loaded,,borderland-ver-1.13, vertical_menu_with_scroll,smooth_scroll,paspartu_enabled,paspartu_on_top_fixed,paspartu_on_bottom_fixed,wpb-js-composer js-comp-ver-5.4.5,vc_responsive

Opět ztracen v Myanmaru…….

Opět ztracen v Myanmaru…….

Miluji když s tuktukem zabloudím do neznáma, do těch nejvíce zapadlých koutů a díky bohu, těch koutů v Myanmaru je stále dost.

Potkáte tam místní lidi, kteří darují úsměv prostě jen tak z radosti, z potěšení. V dnešním spěchu je takový „ten pravý“ úsměv vzácnost. Už jak viděli tuktuk nebo blbečka v něm, tak nasadili úžasný úsměv od ucha k uchu a občas přidali mávání a já jim to vždy s radostí oplatil. Pokaždé mi to zlepšilo náročný den strávený v Žihadle. Přitom oni tam celý den, v tom úmorném vedru a prachu rozbíjí kladivem kameny, které kus od kus skládají vedle sebe a staví tak novou silnici. Hodně často tam vidíte pracovat i dívky. Dívky mnohdy opravdu nádherné!

 

Když jsem dnes projížděl další skupinkou, pracující na na nové silnici, tak jsem tentokrát musel v tom spěchu zastavit. Předem jsem měl nakoupené sladkosti pro děcka, pivka pro dospěláky, různé sušenky a tak. Udělalo jim to ohromnou radost a bylo hezký pozorovat jak se usmívají a malej už se hned cpal oplatkem 😃

 

Škoda, že nikdo neuměl po našem nebo anglicky ale úsměvem se člověk stejně dorozumí všude. Je to přece to nejkrásnější co můžeme darovat 

 

 

 



Pro zlepšování funkce webu používáme cookies.      
Rozumím