Tomík na cestách | Jak si objednat jídlo v Indii?
2079
post-template-default,single,single-post,postid-2079,single-format-standard,eltd-core-1.0.3,ajax_fade,page_not_loaded,,borderland-ver-1.13, vertical_menu_with_scroll,smooth_scroll,paspartu_enabled,paspartu_on_top_fixed,paspartu_on_bottom_fixed,wpb-js-composer js-comp-ver-5.4.5,vc_responsive

Jak si objednat jídlo v Indii?

Jak si objednat jídlo v Indii?

Hladově povídám u stolu:

„Dobrý večer, dal bych si rizoto prosím.“

 

„Ano pane, rizoto pane, bude to pane.“

 

„Výborně! Stihnete to donést do 15 minut? Já mám děsný hlad a nerad bych čekal hodinu na jídlo, jak je tady v severní Indii zvykem. To jsem pak protivný víte a naskočí mi taková odpudivá žíla tady na čele, jak se rozčiluju a vztekám.“

 

„Ano pane, rizoto pane, 15 minut no problem pane, žíla pane, bude to pane, nechoďte pryč pane .“

 

„15 minut prosím, ať si ušetříme starosti.“ Pro jistotu raději zdůrazním ten čas.

 

„Ano pane, rozumím pane. Není problém pane.“ I kuchař vykukující z kuchyně kývl na důkaz porozumění.

 

„Very good!“ Vesele jsem zvolal a mnul si ruce na důkaz nedočkavosti. Oni si určítě pospíší. Hlavní je s nimi mluvit na rovinu, slušně, stručně a vše bude v pořádku. Po pár týdnech v Indii konečně vím jak na ně.

 

15 minut nic…

 

20 minut nic…

 

30 minut nic…

 

57 minut….

 

„Halooooooo, prosím vás já si objednal to rizoto před hodinou!“

 

„Ano pane, kuchař dal vařit brambory.“

 

„Jaký brambory? Já chtěl rizoto.. rizoto.. rýži.. to co tady máte všude kolem! To bych rád ano prosím!“

 

„Ano pane, rýži pane ale kuchař už tu není. Je doma pane.“

 

„Jak není?! Jak doma?!“ Žíla vyskakuje.

 

„Kuchař stihl uvařit ty brambory pro vás ale pak říkal, že to nestihne všechno uvařit za 15 minut a nechtěl, ať jste naštvaný a šel raději domů spát. Už je totiž pozdě, víte pane.“

 

Začal si pečlivě prohlížet mou vyskakující žílu.

 

„A to bych tady jako čekal do rána, než by jste mi přišli říct, že kuchař odešel a jídlo nebude?“

 

„Neee pane, my tu nemáme otevřeno do rána. Tady by jste nemohl zůstat.“

 

Ty vogo to je moc! To je jak u blbečků na dvorečku. OK! Je to zkrátka jiný kraj, anglicky jen dělá, že rozumí a celý se chudák hrůzou třepe a vůbec netuší, co udělal špatně. Nerad bych, aby měl na mě a mou žílu špatné vzpomínky. Zkusím mu dát ještě šanci ale jídla se vzdát nechci!

„Dobře, zavolejte kuchařovi domů, ať se vrátí a já mu s tím rizotem v kuchyni rád pomůžu.“

 

Za 10 minut…

 

„Pane, kuchař se ptá jak moc máte velký hlad, že raději máte jít taky spát a najíst se zítra.“

 

Žíla explodovala a já mlčky odešel spát. Neměl jsem sílu cokoliv říkat. V 7 ráno mě budí hlasité klepání na dveře mého pokoje:

 

„Pane, dáte si ty brambory co jste si včera objednal?“

 

A takhle já si tady s nima žiju.

 

 

 



Pro zlepšování funkce webu používáme cookies.      
Rozumím