Tomík na cestách | 5000km a 160 dnů za mnou !
2039
post-template-default,single,single-post,postid-2039,single-format-standard,eltd-core-1.0.3,ajax_fade,page_not_loaded,,borderland-ver-1.13, vertical_menu_with_scroll,smooth_scroll,paspartu_enabled,paspartu_on_top_fixed,paspartu_on_bottom_fixed,wpb-js-composer js-comp-ver-5.4.5,vc_responsive

5000km a 160 dnů za mnou !

5000km a 160 dnů za mnou !

Je to už nějakých 160 dní co jsem na cestě a něco kolem 5000 km mám za sebou. Je to hrubý odhad a přesně to nevím, protože mě moc nezajímá, kolik zemí jsem navštívil nebo kolik km přesně ujel. Nikdy mi to nepřišlo důležité.

 

Zkrátka trajdám po světě, abych zažil něco opravdu nevšedního a na co budu rád ve stáří vzpomínat (v houpacím křesle, s fajfkou v puse a dečkou přehozenou přes nožky, aby mi nebyla zima)

 

Třeba rád si vzpomenu na Johna a Gabi, kteří na motorce už 6 let trajdaj po světě a mají tolik zážitků a vzpomínek, že bych to vydržel poslouchat celý dny.

 

Když se mi zase pos**** tuktuk a já nevěděl co si opět počít nebo spíš už jsem měl všeho dost, tak mi zrovna volal John.

 

„Tomík, jak se ti daří? Tuktuk jede?“

 

„Nejede, musím najít servis, karburátor je včudu a píst zničený a mě už to nebaví. Furt něco…“

 

„Výdrž, už jedem!“

 

Já už vzteklej čistil karburátor někde v příkopě, když zrovna dojeli. Měli to ke mě asi 3 hodiny příšerné a rozkopané cesty jen proto, aby mě podpořili…

 

Poplacali po zádech a já nevěděl jak poděkovat. John mi v tu chvili s úsměvem pověděl, že i kdybych měl na druhé straně světa problém, tak klidně skočí na letadlo, aby mi pomohl a já tak mohl Žihadlo dovést domů. Zní to teď jako blbost, já vím… ale v tu chvíli jsem věděl, že mám nové přátelé a když jste samotní, někde uprostřed Asie se starým verglem a bez pořádných zkušeností… zkrátka na takové trošku těžší cestě, tak vás to ohromně nakopne. Bylo to od nich to nejcennější, co jsem jen mohl dostat.

 

A to je přesně to, proč trajdám po světě a ve stáří s fajfkou v puse a v houpacím křesle přikrytej dečkou, budu na to vše moc rád vzpomínat.

 

Jaká je kolem krajina, fauna a památky všude kolem asi brzo zapomenu díky tomu Němci Alzheimerovi ale to, jak mě samotněho ta cesta utváří, si ponesu do konce života.

 

Zítra to půjde zas o něco líp! Stavím si totiž ze Žihadla karavan, ať tam můžu spát a tahat holky! Bude ještě sranda!